Hned za hraničním přechodem je cedule, která upozorňuje že za dalších 75 km, bude možné nalézt free wifi internet. Uvidíme. Cesta vede mezi kopci a většinou jen dolu. Krajina se postupně mění.
Na konci, z mého pohledu kopcovité zelené krajiny se potkávám s dvěma pány z Itálie, oboum je přes šedesát let, ale rozhodly si udělat výlet na kolech po balkáně. Vesele jim oznamuji co je čeká v následujících kilometrech. Já zato vjíždím do smutné, nažloutlé krajiny, která je jen malinko zvlněna.
Kilometry přibývají stejně s denní dobou, během chvíle je tma a já nemám nic nakoupeno. Ani jsem si nenaměnil denáry a které jsem měl, jsem utratil. Zoufale projíždím po menším městečku a snažím se najít potraviny, kde akceptují platební kartu. Když konečně nacházím vypadám zde asi dost podivně a dvě prodavačky mě neustále pronásledují mezi regály. Snad aby jsem jim něco, z již značně chudého sortimentu neodnesl.
Mířím na Skopii, je již tma, jedu po dálnici, nemám světla a také nemám možnost dostat se ze silnice, která je obehnána plotem.Nakonec si zabírám "trávník" mezi jízdními pruhy. Vybírám místo, aby jsem byl alespoň částečně chráněný před světly aut a mohl v relativním klidu strávit noc. Schován za keříkem, vařím večeři.
Druhý den již po dálnici dojíždím do Skopje. Mýtné brány, vždy nenápadně projíždím. Jednak na mě nemají tabulku v ceníku a jednak se tvářím jako blbec, který neví co je dálnice.
Skopje je krásná metropole, plná soch a historie, která jako by zde dýchala. Bohužel historické části města, jsou přeplněny organizovaými zájezdy turistů. Škoda.Odpolední klid nacházím v mešitě. Zde jsem si odpočinul ve stínu vzrostlých stromů a osvěžil se křišťálově chladnou vodou.
Dále už mířím jen k hranicím s Kosovem. Tak to jsem původně nečekal. Silnice není ani moc frekventovaná. Ovšem když už něco jede, snažím se být opatrný. Silnice je vážně úzká a nepřehledná se spoustami zatáček. Konečně vidím hraniční přechod.
Žádné komentáře:
Okomentovat