Hned za další zatáčkou od kontroly amerického vojska, je check-point srbské pohraniční stráže. Zastavují mě. Ukažte dokumenty. Snažím se vypadat suverénně při vytahování občanky, ale stejně se mi ruka chvěje. To je jediný dokument co máte? ptá se mě, převracejíc znovu a znovu kartičku. "Yes, is there any problem?" Odchází si mě asi zapsat či prověřit do systému. Po dvou dlouhých minutách mi vrací průkaz a říká abych pokračoval. Rychle nasedám a mizím. Dále cesta vede spoustou malých vesniček, kde lidé nevraživě koukají, jako by jsem měl na čele vyryto, že jedu z Kosova. Jinam ta cesta ani nevede. Potkávám spoustu policejních hlídek, které jak jsem slyšel jsou nejzkorumpovanější v Evropě. Vesele na jednu mávám, ovšem když vidím negativní reakci, rychle ruku sundavám a přidávám.
Krajina se proměnila, jedu podél řeky z jedné strany a hor z druhé. Je to vážně krásná cesta a ani si nepřipouštím, že jsem v Srbsku. Zastavuji u dalšího pramene. Zde pochopím, jak řeší problémy s odpadky. Kamenné odpaďáky podél cest jsou celé ohořené z pravidelné "údržby".Na každém kroku můžete vidět nápisy "Fuck of EU" či přeškrtnutý znak EU. To jasně dává najevo postoj Srbů k unii.
Nakonec nalézám co je nejlepšího na Srbsku. V těchto parných dnech je to rozhodně rádler Jelen.
Večer mizím v poli kukuřice. Poslední dobou v ní spím nějak často. Seskakuji k potoku, kde si můžu vyprat prádlo. S plnou náručí mokrého, přemýšlím jak vylezu nahoru. Nakonec oblečení házím na trávník nade mnou a vyšplhávám.
Krajina je plná krásných kostelů a prapodivně slepovaných domů. Konečně se blížím k Bělohradu. Na Bělehrad! Jedu po cyklostezce- první po dlouhé době. Sice občas musím překonat nějaké to schodiště, ale jinak je to pěkná cyklostezka. Vede podél Dunaje, který lemují spousty zrezlých, vysloužilých lodí. Tak od Bělehradu jsem očekával rozhodně více.
Slavný Bělehrad. Je zde jen pár pěkných kostelů, pevnost, a pár hlavních ulic, v porovnání se Skopií jsem zklamán a opouštím ho. Téměř až do večera jedu mezi kukuřičnými poly. Je jasné kde dnes zase skončím. Poslední dobou jsem si oblíbil vařenou rýži promíchanou s fazolemi z plechovky. Když nekoupíte ty nejlevnější je to dobré.
Další den mě budí silný vítr. Tak to jsem zatím neměl. Ráno marně bojuji s protivětrem. Jedu po rovince, na nejlehčí převod, který mi jde zařadit a atakuji rychlost kolem 6 km/hod. Je to hrozné, písek se usazuje v očích. Na začátku první vesnice to vzdávám a skryt za živým plotem jdu vařit ranní čaj. Než ho dopiji, vítr ustává.
S blížícím se Maďarskem jsou městečka více a více upravené. Názvy na cedulích jsou již ve třech zněních. A silnice jsou stále více a více rovinaté. Konečně se blížím k hranicím. V brašnách vezu 6 lahví tvrdého alkoholu. Chci později doma ochutnávat ouzo či rakii a vzpomínat. Jen doufám, že mě na hranicích nebudou kontrolovat bágly.
Čára se blíží. Srbský úředník si znuděně prohlíží mojí občanku a pouští mě dál. Uf, vyšlo to. Přemýšlím zda vytáhnu pas, ale nebudu provokovat, tak jedu na občanku i dále. Mladý celník mě zastavuje, dáváme se do hovoru a vypadá v pohodě. Vrací mi občanku, tak se chystám k odjezdu. "Wait, we have to check yours bags." Tak teď ve mě zatrnulo. Čekám. Naštěstí přijíždí srbský řidič, ke kterému obrací svou pozornost a mě mávnutím ruky naznačuje aby jsem pokračoval. Jsem "doma". Zpátky v EU.
Žádné komentáře:
Okomentovat