Teď už to vezmu vyprávění rychle.Sice jsem měl z Gyoru namířeno na Bratislavu, nicméně díky značení z toho sešlo a jsem ve Vídni. Dostat se z města mi zabere dobré dvě hodiny. Už se vážně těším domů. Přemýšlím, že kdyby jsem to dnes trošičku více natáhl, můžu již zítra v poledne spát doma.
Dávám jen malou přestávku, na místním festivalu a ženu dál. Kolem spousty vinic. Odhodlávám se a zbaběle trhám jeden hrozen vína. Není výborný ale osvěží. Noc se snáší. Nasazuji čelovku, blikačky a reflexní vestu. Jedu po hlavních silnicích, bohužel dost často se v Rakousku stane, že mě zarazí cedule zákaz vjezdu cyklistů. Tedy se to snažím všelijak objíždět. Je už kolem jedné v noci. Jedu zase po silnici a nemám kam odbočit. Všude kolem silnice jsou ploty. S každým troubícím autem si uvědomuji jakou hloupost jsem zase provedl. Málo kdo asi očekává pozdě v noci na silnici cyklistu. Na první možné odbočce volím alternativní cestu. Nicméně i tu po pár kilometrech vzdávám a lehám do kukuřice. Dnes se mi nechce vůbec nic, ani vařit ani stlát. Nakonec se donutím alespoň si ustlat. Čím blíže jsem k domovu tím více se těším na "běžný" život. Ráno jen vstanu do chladného rána, velmi chaldného. Beru na sebe vše co mám. Celý den se střídají přeháňky s chvílemi kdy jen mrholí. Častokrát se musím schovávat před deštíkem. Konečně se blížím k hranicím Česka. Jen překročím hranice, přichází opravdu silný, ale fakt silný déšť. Ten ze mě myje poslední prach z cesty a vrací mě do reality.
Během cesty jsem navštívil 14 států, najel více jak 6500 km, neměl jediný defekt. Potkal spoustu zajímavých lidí jak obyvatel, tak cyklocestovatelů. Měl jsem příležitost poznat běžný život v mnoha zemích. Nato, že jsem, vzhledem ke stavu kola plánoval tak Albánii maximálně a tam kolo po všech letech slavnostně zanechat, jsem ujel slušný kus cesty a kolo si zaslouží řádnou opravu a další pořádný výlet.Prostě další normální cyklovýlet!
Žádné komentáře:
Okomentovat