Už ve třech překračujeme hranice. V budkách jsou neskutečně příjemní, to jsem ještě nezažil. Dávají nám spoustu letáků a záložek do knih. Zastavujeme ve městečku Ohrid na kraji stejnojmeného jezera. Po pekárnách schrastíme bagety, na velké tržnici se zeleninou nám dávají zdarma potřebnou zeleninu a pak ještě kupujeme střední meloun. Jako by jsme jich všichni neměli už dost. Ale nekupte to, když je téměř zadarmo. Popojedem na okraj jezera. Cestou nám nabízí ubytování v penzionu za 5 Euro a pokoj. Tak nad tím už stojí se zamyslet - hmm odmítáme. Na břehu děláme výborné sendviče. Kluci vezou půlku kuchyně se spoustou koření, které sami natrhali cestou na Sicílii. Líbí se mi tenhle styl a postupně i moje kuchyně se rozrůstá.
Užíváme si sladkovodní koupel a mizíme v prachu cest. Do kopce a dolu, do krpálu a dolu. Rozhodujeme se spát u jezera. Jedeme zajížďku spoustu kilometrů, když už se blížíme k jezeru, tak je tam majitelka. Zkouším na ní ruštinu. Makedonština je velmi podobná. Ty gavariš Makedonsky? ptá se mě. Ne, ja neznaju. Nedaří se mi jí přesvědčit. Nicméně nechápe proč tam chceme jako spát. Raději jedeme dál. Cestou potkáváme chlapíky, kteří nám řikají "Za deset kilometrů je kemp, jste tam za 5 minut." Tohle se stává poslední dobou na balkáně celkem často, že nedokážou odhadnout jak rychle se na kole jezdí. Máme z toho srandu, ještě druhý den. Už za šera nacházíme místo na spaní. U jezera jsou akorát komáři. Bzz, spousty. Vaříme společně lečo. Fajnový.
Přece jenom má cestování ve skupině něco do sebe. Už je to dávno, co jsem jel s někým, vzpomínám. Jenom poznámka ke klukům, původně vyjeli na svých kolech, ale ty jim ve Španělsku ukradli, tak si pořídili ty nejlevnější co našli. Jedno stálo 40 a druhé 60 Euro. Sice prý nějaké peníze dali do oprav, ale stejně! Druhý den valíme z kopce. Chris je ve sjezdech jako vždy první, leží na řídítkách a řeže to dolu. Najednou prudce staví. Ostře se s Jordanem vyhybáme. To my vždy jedeme první do kopce a po rovině, ale z kopce Chris. What´s up? Ohh, Turtle! koukáme do prostřed silnice na první živou želvu. Všechny jež jsme míjeli byly už rozmazané, krunýř nekrunýř. Jedno auto, uf to bylo fest. Další. Po něm se Chris pro želvu rozbíhá. Je zachráněna. Nese jí na druhou stranu silnice. Jenom se ptám, jak ví že chtěla jít na tu stranu? Jsme v Bitole, kousek od hranic s Řeckem. Kluci chtějí utratit zbytek peněz co naměnili. Jdeme do restaurace, výborně se najíme, ale pořád nám zbývá. Tak zbytek utrácíme za kopec luxusní zmrzliny s kousky ovoce. Hellas we are comming!
Už ve třech překračujeme hranice. V budkách jsou neskutečně příjemní, to jsem ještě nezažil. Dávají nám spoustu letáků a záložek do knih. Zastavujeme ve městečku Ohrid na kraji stejnojmeného jezera. Po pekárnách schrastíme bagety, na velké tržnici se zeleninou nám dávají zdarma potřebnou zeleninu a pak ještě kupujeme střední meloun. Jako by jsme jich všichni neměli už dost. Ale nekupte to, když je téměř zadarmo. Popojedem na okraj jezera. Cestou nám nabízí ubytování v penzionu za 5 Euro a pokoj. Tak nad tím už stojí se zamyslet - hmm odmítáme. Na břehu děláme výborné sendviče. Kluci vezou půlku kuchyně se spoustou koření, které sami natrhali cestou na Sicílii. Líbí se mi tenhle styl a postupně i moje kuchyně se rozrůstá.
Užíváme si sladkovodní koupel a mizíme v prachu cest. Do kopce a dolu, do krpálu a dolu. Rozhodujeme se spát u jezera. Jedeme zajížďku spoustu kilometrů, když už se blížíme k jezeru, tak je tam majitelka. Zkouším na ní ruštinu. Makedonština je velmi podobná. Ty gavariš Makedonsky? ptá se mě. Ne, ja neznaju. Nedaří se mi jí přesvědčit. Nicméně nechápe proč tam chceme jako spát. Raději jedeme dál. Cestou potkáváme chlapíky, kteří nám řikají "Za deset kilometrů je kemp, jste tam za 5 minut." Tohle se stává poslední dobou na balkáně celkem často, že nedokážou odhadnout jak rychle se na kole jezdí. Máme z toho srandu, ještě druhý den. Už za šera nacházíme místo na spaní. U jezera jsou akorát komáři. Bzz, spousty. Vaříme společně lečo. Fajnový.
Přece jenom má cestování ve skupině něco do sebe. Už je to dávno, co jsem jel s někým, vzpomínám. Jenom poznámka ke klukům, původně vyjeli na svých kolech, ale ty jim ve Španělsku ukradli, tak si pořídili ty nejlevnější co našli. Jedno stálo 40 a druhé 60 Euro. Sice prý nějaké peníze dali do oprav, ale stejně! Druhý den valíme z kopce. Chris je ve sjezdech jako vždy první, leží na řídítkách a řeže to dolu. Najednou prudce staví. Ostře se s Jordanem vyhybáme. To my vždy jedeme první do kopce a po rovině, ale z kopce Chris. What´s up? Ohh, Turtle! koukáme do prostřed silnice na první živou želvu. Všechny jež jsme míjeli byly už rozmazané, krunýř nekrunýř. Jedno auto, uf to bylo fest. Další. Po něm se Chris pro želvu rozbíhá. Je zachráněna. Nese jí na druhou stranu silnice. Jenom se ptám, jak ví že chtěla jít na tu stranu? Jsme v Bitole, kousek od hranic s Řeckem. Kluci chtějí utratit zbytek peněz co naměnili. Jdeme do restaurace, výborně se najíme, ale pořád nám zbývá. Tak zbytek utrácíme za kopec luxusní zmrzliny s kousky ovoce. Hellas we are comming!
Žádné komentáře:
Okomentovat