K - ve volnem case

V pátek nemáme školu a už dopředu jsem naplánoval výlet do "hor" na lehčí turistiku. Brzy ráno, ještě za chladu vyrážíme na kolech. Cestu mám předem ověřenou, tak během hodiny jsme na místě. Zamkneme kola a vydáváme se na cestu. Ta již dále není ověřená, ale naštěstí nemám problém s orientací. Na otázku kudy máme jít, doporučuji za nejlepším výhledem pořád vzhůru. Procházíme hřbitovem, který hlídají kamenní strážci. Dále po zvířecí stezce až po hlavní tah. Přestože je páteční dopoledne, je narvaný korejci ve sportovním oblečení se severskými holemi. Převládají ženy. Všechny skupinky mají dostatek jídla, tak aby se pravidelně mohli usadit a společně pojíst.
Z krásné cesty se postupně stalo namáhavější stoupání, nutně se přidržujíc lana. Odměnou nám byly pohledy na zakouřené údolí pokryté výškovými budovami. Jsme skoro na vrcholu, cesta skončila, ale každý kopec se má pokořit. Pokračuji dále. Po dvaceti metrech se zastavuji a otáčím, zda kamarádi pokračují za mnou. Nepokračují. Koukám na vrchol a naštěstí si všímám, že necelý metr předemnou je pás žiletkového drátu, který je dobře zamaskován trávou a listím. Na vrcholu stojí jako obvykle vojenská budova. Měl jsem štěstí, že jsem zastavil. Rychle se vracím.
Večer jdeme zkusit korejskou specialitu korejské karaoke. Boty dolu. Dostaneme útulnou místnost se sedačkou, stolkem, velkou plochou televizí, seznamem skladeb a pár mikrofonů a nějakých hudebních nástrojů. Pustíme píseň, světla se ztlumí, zato diskosvětla se rozjedou. Všem to moc pěkně jde a i když zpěv není mojí silnou stránkou večer si užívám. Samozřejmě se to neobešlo bez jídla, piva a soju.
Cestou zpátky ve tři ráno, se nestačím divit, jak se korejci dokáží zničit. Tolik nalitých se nevidí snad ani na Stodolní. Pravděpodobně vážené matky od rodin 40 let se tři navzájem podpírajíc sunou od strany ke straně až sebou cáknou do největší louže široko daleko, kousek vedle chlápek naférovku spí před obchodem, přikrytý kusem igelitu.
Další pátek vzhůru do Seoulu. National muzeum of Korea můžete najít na zastávce Ichon a rozhodně stojí za to. Vstup je zdarma a uvidíte vážně propracovanou výstavu, stejně tak se můžete přidat k anglicky mluvícímu průvodci.

No a nadále budu zase přidávat spíš jenom fotky, aby bylo taky o čem vyprávět.