Intervaly zpráv se prodlužují. Pročítám starší příspěvky a vidím, jak lehce si člověk zvykne na nové prostředí, některé věci které pro mě byly dříve obrovským překvapením, dnes již ani nezaregistruji, naopak si člověk všímá nových detailů a spojitostí.
Opět jsme se vydali na více než hodinovou cestu do Seoulu - metrem. Jako vždy se nám nepodaří sednout. V nedělat!
Misí je dnes koupit kameru. Našel jsem čtvrť plnou elektroniky - Yongsan. Nemám to rád, když je zboží bez ceny jako tady a vím, že se mě za každou cenu budou snažit natáhnout. Nicméně se ptám na cenu nejlevnější kamery - 400 000. Tak to ne. Postupně se nám podaří snížit na 250 000 a už to vypadá jako minimum. V dalším obchodě zkoušíme naposledy štěstí. Vysvětlujeme prodavači, že za tu samou kameru si vedle řekli 200 000. Když už odcházíme, volá na nás 170 000. Otáčím se zpátky a ještě zkouším vyjednávat. Opakovaně odcházím. Nakonec mám kameru za 170 000, tašku na kameru a 8 gb kartu. Hrozné trable s cenami.
Než odjedeme ze Soulu navštívíme Korejské válečné muzem, vstup je zdarma (jak by to mělo být). V muzeu jsou k vidění exponáty a nálezy od dávných bitev, až po poslední válku. Venku jsou vystaveny válečná letadla, tanky, OT, lodě, rakety a jiné. Vše musíme důkladně prolézt a na vše sednout.
Večer jdeme s naší skupinou na večeři. Klasické korejské barbecue - Samgyeopsal, slabé plátky tučného vepřového masa, které si opékáme na grilu, spolu se spoustou kimchi, hub, česneku, výhonků, pajeori 파절이, klíčků a jiných příloh, vše si můžete zabalit do čerstvého listového salátu. Ještě poznamenám, že všechny přílohy jsou vždy zdarma, ať jich sníte kolik chcete.
Po večeři jsme se přesunuli do další hospody. Ta je tady hodně oblíbená i když je to jáma zakopaná a neskutečně špinavá. Tentokrát jsme zkusili makkolli smíchané s milky fizzy. Makkoli je tradiční korejský nápoj vyráběný kvasením sladké rýže. Dříve byl populární hlavně mezi zemědělci, jako levná a snadně podomácku vyráběná obdoba alkoholu. Má většinou do 18% alkoholu. Nyní je populární i mezi mladými a především dívkami. Je to vážně sladký, mléčný nápoj a přitom je neskutečně zdravý a plný vlákniny (nebo tak nějak). A milky fizzy je mléčná coca-cola nebo alespoň to tak chutná.
Že jsme se přesunuli do další hospody je další střípek korejské kultury. Nikdy nezůstávají na jednom místě (myšleno v hospodě) dlouho. Vypijí jeden dva drinky a jdou do jiné hospody. Jinak hospody jsou po většinou řešeny ne jako otevřený prostor, ale jako malé místnůstky, vždy pro jednu skupinu lidí.
A na závěr jdeme na domácí párty. Kamarádka tu má "byt". Korejský apartmán je složen z malé předsíňky ve které je vařič a dřez, hlavní místnosti a koupelny. Celý byt má tak 22 m2. Bylo nás vevnitř 23. Opět se hrají picí hry. Bavit se umí, to se musí nechat.
Procházíme se downtownem Ansanu, všechny baráky plně pokryty reklamou. Našli jsme klasickou hernu. Jdeme se taky podívat dovnitř. Plno školáků zde hraje. Ne na počítačích ale na automatech. Tady se střílí, tady zkouší páka s robo rukou, háže míči na koš, na terč, tančí, jezdí na koni, zpívá karaoke, tlučou krtci, tahá z automatů, hraje baseball, snažíte se co největší silou kopnout míč, trefit terč, praštit palicí, bouchnout do pytle,..hračičkové. Stejně tak, nebo ještě více jsou populární PC house (Korejci říkají fišhí house, tak občas nevíme jestli chtějí jít jíst, či hrát), obrovská místnost naplněná nejnovějšími PC se superrychlým internetem. Všichni hrají nějakou z online her - šílené.
Gangam aréna, nejbohatší a nejvíc fancy místo v Seoulu, jen se v noci snažíme protlačit mezi davy lidí. Není to nic až tak super. Vlastně obyčejná čtvrť s vysokými baráky a poevropštělými obchody.
Taky jsem zkusil navštívit českou restauraci v Seoulu. Je jich tu několik. Na jídelním lístku hned pod Schnitzlem, Koleno, Bramborak with sausage a par jidlech, ktere nemaji s ceskem asi nic spolecneho je stejne velka nabidka italskych jidel, rizoto, pizza a spousty testovin. Jídlem jsem byl zklamán a jist si že z fleku by jsem jim mohl vařit lepší českou kuchyni. Malou plzeň za 180 Kč si ani snad nedám. To už je lepší koupit si Budvar v obchodě,
Také jsme zkusili jednu z mála specialit, poměrně hodně typických pro Koreu. Dali jsme si psa. Má to být plemeno speciálně vyšlechtěné pro konzumaci - takže to doopravdy nejsou domácí mazlíčci ani pouliční psi.
Korejský kamarád, který toto maso považuje za delikatesu nám z menu vybral jakousi polévku. Jinak v nabídce jsou psí žebírka, dušené, vývar. V lepších restauracích prý servírují i celého psa na podnose.
Chuť masa nebyla nijak špatná, ale ani neohromí, zbytek polévky či vývaru byl spíše hnusný. Zkusil jsem to, ale hádám, že nikdy více. Jinak neplatí, že všichni korejci jedí psí maso. Někteří to přímo nesnáší, protože mají rádi štěňátka, ano obvykle slečny.
Ke štěňátkům. Vcelku mě baví obchody s štěňaty. Výloha je plná akvárek s malinkatými pejsky, když vejdete dovnitř, půjčí vám ohrádku a můžete si s pejskem pohrát a nebo si ho koupit. Hlavně mladé korejky se u výloh rozplívají.
Jen nekupovat takové pejsky a nesnažit se je zachránit, tím se jen podpoří jejich prodejci. Smutné.
Žádné komentáře:
Okomentovat