K - školní festival

Konec semestru se přiblížil a konečně nadešel čas, tolik slibovaného školního festivalu. Narychlo jsme stihli vytvořit skupinu zahraničních studentů s tím že na festivalu budeme prodávat národní jídla. Sešli jsme se V nejhojnějším zastoupení Čína, Brazílie, Indonésie, Singapur, Mexiko, Německo a Česko. První den festivalu jsem se dojel podívat do kampusu v Seoulu. Obrovský! V amfiteátru vystupovalo toho večera spousta hudebních skupin, bubeníků a umělců. Zmíním nejlepší z večera 2NE1 holčičí K-pop -I am the Best.
Všichni se neskutečně bavili. Neznám jiný národ, který se takto umí bavit, ale o tom až později.

Další den, že pojedeme nakupovat suroviny do Seoulu. Po hodině a půl čekání konečně přijel kamarád s autem. Než jsme dojeli do Seoulu, dostali se ze zácpy, nakoupili německé currywursty v Itaewonu a rozhodli se kam dál uběhli další dvě hodiny. Konečně jsme v obchodě. Bylo slibováno, že tu najdeme vše. Takové horší Makro. S tím že tady neřeší jak umístit zboží. V mrazákách pak najdete rybu vedle šlehačky, vajec a tortil. Plánem bylo připravit tradiční české obložené chlebíčky a bramboráky. Při ceně brambor 60 kg za kilo jsem na místě změnil na palačinky. Nicméně nákup probíhal stylem co položka to 10000 Won (+/- 180 Kč)
takže Veselá kráva dvojbalení 180 Kč. Utratil jsem tam vcelku dost. Dále jsme si museli obstarat veškeré potřebné nářadí.
Po dvou hodinách nakupování, konečně přijel korejský kamarád, vzal nás k pokladně a zjistil, že potřebujeme zákaznickou kartu. Milá paní se nám nabídla, že nákup můžeme udělat přes její, nicméně korejští prodavači, vzhledem k loajálnosti zaměstnavateli, či strachu z porušení pravidel to odmítli.
Další půl hodinu trávíme dohadováním se co s tím. Konečně jsme zpět. Více jak osm hodin nakupování.
Festival je v plném proudu. Hned u prvního stánku nás zastavuje kamarádka a hned nám nalévá soju. Chvíli paříme a v jednu musíme jít spát, kolej se zavírá.

Velký den. Hned ráno jdu nakoupit zbytek věcí. Přijdu do stanu a tam není připraveno vůbec nic. Začínám připravovat na zemi. Postupně se mi dostane stolů a vařiče. Jen připravím pár chlebíčků, jsou prodány. Neskutečné horko, mažu a zdobím jako o život. Ze slíbených korejců mi na pomoc nikdo nepřišel. "Naštěstí" kamarádka prodává a že jí to jde dobře. Během tří hodin ohnutého hřbetu jsem vyprodaný. První došla paprika, pak salám, pak vejce a pak jsem přestal prodávat. To už vypadalo moc smutně. S palačinkami taky byla spousta srandy. Jen jsem nalil těsto na pánvičku zkaramelizovalo a palačinka byla supersupersladká. Dal jsem postupně dvoum korejcům překontrolovat všechny indgredience, zda nejsou sladké. Nejsou. Tak jak je to možné?

Až když jsem se potřetí ptal kvůli oleji, tak mi řekli, že je to vietnamský alkoholický nápoj na vaření. Supersladký. Takže do tohoto bodu v 30 stupňovém vedru jsem prodával flambované karamelové palačinky promazané džemem a na vrchu šlehačka. Jaké šílenství.
Konečně jsem zavřel. Uff. Drink!!

Brazílie:
Pastel, Strogonoff, Capirinha
Germany:
Currywurst, Jagermaister
Indonesia:
Nudle (neochutnal jsem ale byli to nudle z pytliku:))
Mexiko:
Tacos, Tequila
China:
Pálivé kuře

Singapur:
ABC polívka, fazolový koktejl

Pákistán:
hlavně by jsem chtěl vyzvednout Lassi (ať už obyčejné či vynikajicí mangové).