Sedím na hostelu po dvou dnech v Koreji a přemýšlím:
Tak konečně jsem se dočkal. Koukám do stropu s vědomím, že musím spát, ale nejde mi usnout. Ve dvě hodiny ráno vstávám a odjíždíme do Prahy. Tam jen počkat na prázdném letišti, než Lucka přijede a začne panikařit se zavazadlem.
Heathrow, nikdy bych nevěřil, že je potřeba jet dvakrát metrem aby jste se dostali na vaše nástupiště.
U brány do letadla jsme už mezi samými asiaty.
Tak asi jsem jediný kdo si přerezervoval letenku z první třídy do třetí. Myslel jsem aby jsme seděli vedle sebe, tak jsem na online check-in změnil sedadlo. Jenže Lucce u vstupu řekli, že se stala chyba a dali jí místo do první třídy. To já jsem seděl na prostřední sedačce v jedné absolutně nekomfortní pozici a až po pár hodinách letu, jsem našel ještě jinou nekomfortní pozici. Zato ona si jedla lososy a nechala se obkládat nahřátými ručníky. Máš to Lucko u mě!:)
Konečně Seoul! Jen nasát tu atmosféru.
Jsme na letišti a potřebuju vybrat nějaké drobáky. Jen ložím kartu do bankomatu, ten jí vcucne, tak si všimnu nápisu: "před tím než vložíte kartu zvolte angličtinu", a na mě teď svítí jen tři obrazovky v korejštině. Shit. Naštěstí karta po pár minutách čirého zoufalství vyjede sama. Napodruhé už se mi daří vybrat mých 400 000.
Hostel nacházím překvapivě napoprvé a Lucku nesnáším podruhé když jí táhnu ve všech směrech nadměrné zavazadlo do pátého patra.
Wow, jsem neskutečně unavený, ale aby jsme se vyrovnali s časovými posunem, tady zrovna začal den, jdeme se projít po okolí.
Užíváme si absolutně odlišné prostředí, vysoké supermoderní budovy a mezi ně jsou vklíněné malé domky, jak ze slamu. Zatímco elektrické vedení a malé domky mi připomínají Albánii, kolem jezdí nejnovější modely naleštěných korejských automobilek. Vítejte v asii.
Vtipnou částí je taky zkomolená angličtina, kterou najdete všude.
Ještě jdeme poprvé nakoupit. Zoufalství, znovu. Co si koupit? Vždy to zabere nějaký den vyzjistit jak se stravovat levně a lokálně. Prozatím bereme zavděk nudlemi.
Cítím se jak Alenka, nevím jak zamknout dveře, jak zapnout sporák a záchod s dvaceti tlačítky mě taky děsí. Navíc koupelna jak z pokojíku pro panenky, rozuměj vana velikosti trouby, záchod téměř na zemi.
Konečně spíme. V noci, kolem desáté se znovu budíme a jdeme udělat ještě jednu procházku. Ve tři ráno jdem spát a časový posun je vyrovnán, a to jsem slyšel jaký je s takovými přelety problém se vyrovnat pro tělo.
Dejte si tohle je nejlepší místní čaj. Tfuj, ten je pěkně hnusný říkáme si. Čaj s příchutí mezi rybou a arašídami jsem nečekal. Postupem času cítím rybu ve všem.
Měníme hostel.
Potkáváme se s holčinou z Francie a jdeme do pravé korejské restaurace. V automatu si objednáváme jídlo a za chvíli ho máme na stole. Tak teď budu za idiota. Jen hůlky, plná miska nudlí, cornflejků, mořských řas
a kdoví čeho jiného a vedle miska s rybím vývarem. Zamíchám, jím a hořím. wtf? Jednak na automatu nebylo napsané pálivé, ale tohle je zatraceně pálivé. Holčina se slzami v očích odkládá hůlky, že tohle jíst nebude a já jen o pár soust později, vzdávám taky a přemýšlím jak bude vypadat, až budu dělat číslo dvě.
Během poměrně krátké návštěvy, jsme jim stihli vypít automat s vodou, dostat křeč do rukou, pobavit místní našimi zarudlými obličeji a to vše jen za 4000 WON, čož je kolem 70 Kč.
Co se děje na hostelu nechápu. Jako, že jsem zůstával dva měsíce na hostelu v Belgii, ale tohle jsem nežral. Když se nás ptal, zda budeme chtít večeři, že dnes organizuje, čekal jsem nudle. Ale během chvíle byl stůl na zemi obložen pro celý hostel, na grilech se opékalo výborné maso, všude kimči, mořské řasy, houby, salát a nevím ani co zbytek byl. Jediné vím, že to nebralo konce, každý byl úplně nafutrovaný. Neskutečná pohostinnost.
Poté co jsme dojedli, ne že by jsme vše snědli, přišla oblíbená část alkohol.
Soju, soju, soju a pivo nebralo konce. Jedna kulturní věc s kterou jsem byl seznámen už před příletem, nikdy neplň číši sám sobě. Vždy někdo dolévá každému. No co říct, pijí hodně, ale ani my ostudu neudělali. Krásný večer, najezení napití. Vše stálo kolem 200 Kč. Děkuju!
Mohl by jsem pokračovat, ale pocitů, dojmů a myšlenek je taková kupa, že se to nedá sepsat. Jen jsem neskutečně rád a vděčný za tuto Příležitost.
Popíjím "rybí" čaj a chystám se odjet do Ansanu konečně se ubytovat na koleji a vidět kampus. Miluji Soul, miluji Koreu, není příliš brzy po dvou dnech? Uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat