K - Ve znamení klubů

  Tak první týden na ostro školy za mnou. Nakonec mi zůstalo bohužel jen pár předmětů, ale zato vážně zajímavých a i učitelé vypadají super. Během lekce experimenty stavebních materiálů, jsme měli i praktickou část výuky v laboratořích. Zkoušet nasákavost kamene, písku a  tíhu cementu. Zatímco v Česku si dobře dovedu představit, jak každý práci odflákne, korejští studenti skutečně váží písek na gramy a odebírají zrníčka tak, že svojí přesností dokonce překračují přesnost váhy. Je to sranda, jsme rozděleni do skupin profesor zde dnes není a dílny vede jeho doktorand, který mluví jenom korejsky. Moje skupina mi špatnou angličtinou vysvětluje přidej 64 g cementu. Taky papír popisující postup je plně psaný hangulem. Tak je jenom následuji z rohu laboratoře do druhého a občas podržím misku.

Už jsem na prezenční listině, ale svoje jméno nikdy nerozeznám. Korejská výslovnost není ani trošku podobná, tak se přihlásím při dlouhé pomlce a když se pohledy upřou na mě.
Také byla možnost přidat se do klubů školy. Krásná myšlenka ke sbližování se. Kluby jako fotbalový, golfový, jsou nudné ale co takhle fotografický, kouzelnický, jachtařský, paraglaidingový, nabídka je široká. Nakonec se zapisujem do klubu Martini, kde nám slíbili naučit nás míchat koktejly. Ptáme se jestli se tam moc neopijem? Ne, ne, my vás naučíme jak se neopít. Ok, zní fajn.
První setkání Martini klubu, spíše bych to nazval anonymních alkoholiků. Po krátké prezentaci, dopadnou na stůl skleničky a láhev tequily, hned po ní soju a jedem. Mám pořád problémy zapamatovat si korejská jména, tak kluky pojmenováváme taj, kwon, do (jako bojový sport) a přikazujeme jim se neprohazovat, funguje to.

 Opět spousty chutného jídla.V klidu si povídáme, popíjíme. Něco je špatně. Kluk u vedlejšího stolu spí v divné pozici, ze záchodu jeden doslova vypadl a ven se snaží dostat dva navzájem se podpírající.
Ke stolu si k nám přisedl nenápadný klučina. Po chvíli nám nadšeně vypráví, že za pět dní nastupuje do armády. Opatrně se ho ptáme, jestli četl noviny. Nechápe. Hodně štěstí chlape a Bůh s náma.
Rozhlížíme se kolem a jsme poslední, aneb přepili jsme celý Martini klub, přesouváme se do klubu fotografů, kde to ještě žije.

Druhý den po třech hodinách spánku a snídani v kantýně (která má přezdívku vězeňská) k snídani mám polévku z mušlí i s mušlemi, se vydáváme na první výlet. Hwaeson fortress v Suwonu, místo zapsané na listu světového dědictví UNESCO. Mapu se mi pořád nepodařilo sehnat, tak jsem jen nastudoval na internetu a jedem. Prvních pár kilometrů už mám projetých, tak vím kudy, ale další cesta je problematická. Sice ve městech jsou cyklistické cesty zvládnuté dobře, ale mimo města neexistují. Takže se úseky proháníme na dálnici v protisměru, jinde musíme podlézat pod mostem, brodit blátem tak aby jsme zdolali víceúrovňovou křižovatku, podobně velkou jsem ještě neviděl. Zastavujeme v krásně udržovaném parku s jezerem uprostřed. Spousty lidí se jen prochází či běhají parkem - je pátek kolem poledne.

 Z reproduktorů se po celém parku line uklidňující hudba dalekého východu. Záchody, jako všude po Koreji, jsou vzorně uklizené a zadarmo. Nad pisoáry visí zarámované obrázky. Opevnění Suwonu je úžasné.
Procházíme jen asi polovinu. Celé opevnění je dlouhé 8,6 km s mnoha věžemi, čtyřmí hlavními branami, několika altány, "tajnými" vstupy. Našli jsme klášter, který rozhodně vypadá, že se v něm trénovalo taekwondo. Jsme tu sami. Zkoušíme zachytit fotku jak létáme ve vzduchu. Trávíme půlhodinu poskakováním a poletováním snažíc se zachytit nejlepší okamžik. Místní návštěníci, kteří mezi tím přišli, nechápavě kroutí hlavou nad turisty.
Na cestu zpátky si jako praví turisté chytíme vláček.
Zpáteční cesta už uteče mnohem rychleji.
A video z výletu.

K - Paláce Seoulu

Seoul je domovem pěti královských paláců dynastie Chosun. Budovy jsou plně vyrobeny ze dřeva, které je okrasně vyřezáváno a silně malbou zdobeno.

Gyeongbokgung palác:
Palác byl postaven roku 1395, běžně se o něm hovoří jako o severním paláci, vzhledem k jeho poloze. Palác je nejkrásnějším a nejreprezentativnějším ze všech ostatních. Prostory paláce byly zničeny požárem stejně jako u ostatních v průběhu japonské invaze v letech (1592-1598) a nebyly obnoveny do roku 1867, pátého roku vlády krále Gojong. V průběhu japonské okupace (1910-1945), většina z paláců byla znovu zničena, pouze pár budov zahrnující Gyeonghoeru pavilon a sál Geunjeongjeon zůstalo zachováno. S obnovou paláce do jeho zašlé slávy se začalo roku 1990. Japonská vládní budova byla zničena, tak aby obnova Heungnyem brány mohla být dokončena v původní podobě. Restaurace skončila rokem 2010. Areál se skládá z více jak 300 budov o 7700 pokojích rozkládajících se na ploše 64 hektarů. Klíčovou místností je místnost s trůnem, kde králové byli korunováni, stejně jako všechny důležité věci království řešeny.
Tour jsou poskytovány v angličtině, korejštině, japonštině a čínštině. Vstupné 3000 Won. Metro Gyeongbokgung.

Changdeokgung palác a Tajné zahrady:
Palác postaven roku 1405 králem Taejong (1400-1418). Byl to druhotný palác hlavního paláce Gyeongbokgung. Všechny budovy byly zničeny v průběhu japonské invaze 1592. Changdeokgung byl obnoven roku 1610 a fungoval jako hlavní palác až do roku 1868, kdy byl Gyeongbokgung dokončen. Changdeokgung je poměrně dobře zachován a reprezentuje architekturu korejských paláců. Changdeokgungské Tajné zahrady jsou jedním z nejvíce atraktivních míst v Koreji. Komplex paláců Changdeokgung byl přidán na list UNESCO světového dědictví roku 1997 pro svojí architekturu a design, který je v harmonii s terénem.

Tour opět v angličtině, korejštině, japonštině, čínštině. Vstupné palác 3000Won, zahrady 5000Won. Pro vstup do zahrad je nutno mít lístek do paláce. Metro Anguk.

Changgyeonggung palác:
Postaven 1484 za krále Seongjonga (1469-1494), jako sídlo pro tři ovdovělé královny. Zničeno za japonské invaze 1592 a znovu vystaveno 1616 v osmém roce krále Gwanghaegun (1608-1623). Mnoho budov bylo znovu zničeno 1830 za vlády krále Sunja (1800-1834) a obnoveny roku 1834. V průběhu japonské okupace byl palác přejmenován Changgyeongwon, tedy namísto palác (gung) na park (won), snažíc se tak shodit autoritu korejské královské rodiny. Oni v prostorech postavili veřejnou zoo a botanickou zahradu. V letech 1983-1986 korejská vláda vrátila paláci jméno, odstranila zoologickou zahradu a uvedla palác do původní podoby.

Tour: EN, JAP,KOR,CHI. Vstupné:1000 Won. Metro: Haehva

Deoksugung palác:
Původně postaven jako residence pro prince Wolsana, staršího bratra krále Seongjonga (1469-1494). Ovšem poté co byly ostatní budovy paláce zničeny požárem v průběhu japonské invaze r. 1592, král Seonjo (1567-1608) založil dočasnou residenci zde. Král Gwanghaegun (1608-1623), který následoval krále Seonjo přejmenoval palác roku 1611 na Gyeongungung. Král Injo (1623-1649) . Král Injo (1623-1649) byl roku 1623 korunován v Jeukjodangském sále. Zde roku 1897 král Gojong oznámil národu a světuzaložení "skvělého impéria Hanů". Palác byl přejmenován na Deoksugung roku 1907 když císař Sunjong  vystoupil na trůn a tímto jménem je označován do dnes.

Tour: EN, CHI, JAP, KOR. Vstupné: 1000 Won. Metro: City Hall.

Svatyně Jongmyo:

je místem pro posmrtné rituální ceremoniály králů a královen dynastie Joseon. Jongmyo bylo založeno roku 1395 králem Taejo, zakladatelem dynastie Joseonů. Budovy byly spáleny v průběhu japonské invaze (jak jinak než roku 1592), ale byly znovupostaveny roku 1608, po nástupu krále Gwanghaeguna. Po staletí, ceremoniální rituály byly dodržovány několikrát za rok. Pětkrát v síni Jeongjeon a třikrát v Yeongnyeongjeon. Dnes je rituál dodržován pouze jednou do roku, první neděli v květnu. Jongmyo bylo přidáno na list světového dědictví UESCO roku 1995.
Tour:EN, CHI, JAP, KOR. Vstupné: 1000Won. Metro: Jongno 3.


Paláce jsou nádherným  místem, které uprostřed velkoměsta působí magicky. Výbornou sezonou na návštěvu paláců, především zahrad je určitě jaro, kdy se vše zazelená.
Pro návštěvu všech paláců doporučuji koupit Kombinovaný lístek pro paláce. Pořídí se za 10000Won a opravňuje vás k návštěvě všech paláců v intervalu jednoho měsíce.

K - Jak se dostat do němoty

Nečekal jsem, že se v Koreji setkám s pijáky, které se můžou postavit po bok tvrdých rusů. Ale je tomu tak. Hned druhý den jsem měl čest setkat se se soju a some, což je pivo se soju. To jsem si ještě namlouval, že to byl jen běžný mezinárodní večírek. Ale!

Tak jsme měli taky Welcome party, u stolu se mluvilo jenom korejsky, takže jsem se ani nechytal.Po poměrně nudné prezentaci přišly na řadu hry. Hrát kámen nůžky papír společně celý sál najednou, v pohodě. Ale předvést pantomimou Beyonce, nebo nějakého korejského herce, jehož vidím poprvé je jaksi nad síly, poté čutat do korejské obdoby hakisáku. Že jsme si před "párty" nedali Soju litujeme s Hektorem.
To se ovšem napraví. After party. V obrovské skupině jdeme do restaurace.
Během chvíle jsou na stole džbány s pivem, lahve soju a korejské zákusky k pivu, jako třeba sušená medůza s buráky majonézou a kečupem, hranolky, polystyrenové chipsy, polívka, nakládané cosi a jiné.

Nutno dodržovat pravidla stolování:

• sami si sklenici nikdy nenaléváte, to dělá pro vás mladší a staršího sklenice musí být stále plná
• když vám mladší nalévá, drží láhev obouma rukama, nebo druhou podpírá loket, či jí má položenou někde na žebrech. Starší může držet sklenici jednou rukou.
• Starší nalévá a mladší drží sklenici obouma rukamaji
• Při přípitku musí být sklenice mladšího vždy pod úrovní staršího
• při pití, musí být mladší ke staršímu v úhlu 45°a nebo tak aby mu nebylo vidět do úst. V případě, že jste mladší a sedíte mezi staršími musíte vycouvat a napít se stranou
• Soju se nepije z lahve, jak jsme si navykli, nýbrž z panáků

A po chvíli přichází, že je čas na "picí hry" spolehlivý způsob jak se zničit. Znám jich dost s kostkami, kartami ale tyto jsem neznal:

• Titanic: Do sklenice s pivem se dá prázdný panák, do toho každý postupně přilévá libovolné množství Soju, když se panák potopí, musí to šťastlivec vypít.
• Soju: Vždy když se otevře láhev soju, tak ten plechový kousek co je pod víčkem se narovná a cvrnkáním se snažíte ho ustřelit. Kdo ho ustřelí, volí toho kdo pije.
• Baskin Robin 31: Baskin Robin 31 a první říká až tři čísla, stejně tak druhý na něj naváže. Osoba, na kterou padne 31 musí pít.
• Shock game: Nejprve se začíná za zpěvu choránu, který si zatím nepamatuju, ale je jako toto.. Ukázka chorálu. A pak první střelí, za vřískotu UUUAA, třesouc obouma rukama nad sebou, stejně jako musí dělat po boku sedící. SHOT a ukáže na jiného hráče. Ten spolu s nejbližšími sousedy začne vřískat a zase někoho "zastřelí". V případě prohry se začne zpívat jiný song (refrém) a hráč musí pít. Pokud to zvorali dva dává se druhý level pití, kdy si musíte proplést ruce a pít a pak je lover shot, který nevím za co se uděluje ale musíte si pít navzájem přes rameno.
• TIGI:  Zase začnou všichni, postupně plesknou o klín, tlesknou, ukážou vpravo a vlevo. Poté první hráč řekne jendnou Tigi při posledním posunku, následující hráč při ukázání vpravo i vlevo řekne tajgi, třetí to už řekne třikrát a čtvrtý při každém pohybu, páty pak už zase jenom třikrát.
• SHOT:  Každý okolo stolu na znamení na někoho ukáže a kdo hru začíná řekne číslo. Číslo značí výstřel. Vystřelí se tolikrát jaké padlo číslo, začíná střílet ten na koho ukázal ten kdo řekl číslo. Viz video. 
• Opičák:  Při téhle hře upřímně nevím co dělat, jen se zvedat, když na vás přijde řada. Ukázka
• Čísla: Začnou se postupně říkat čísla, když dva řeknou stejné číslo pijí, poslední kdo řekne číslo pije.
• Zastřelen: Podobná hra Shot, tentokrát se ukazuje obouma rukama a střílet začíná ten kdo má začínat. Po výstřelu se sundá jedna ruka. Pije ten kdo již nemá ani jeden výstřel.
• S půlitry: Hra začíná když někdo klepne pivem o stůl. V tom případě ten po jeho pravici musí také klepnout, když klepne jednou, pije další, když dvakrát směr se otáčí, když třikrát jeden hráč ve směru se přeskočí, kdo to zkazí pije.

A vím ještě o spoustě jiných, ale proč si to nenechat na příště?
Takže "párty" pak vypadá nějak takhle.
A song, který skutečně vystihuje Korejské pití a párty, těžko pochopíte.

K - Škola nám začala

Intervaly zpráv z koreje se prodlužují. Ne, že by se nic nedělo, ale spíše naopak.  

 Tak mi také začala škola. První hodinou je historie moderní architektury. Zní zajímavě a učitel je fajn, hned na začátku, si mě všimne a řekne, že původně chtěl vyučovat v korejštině ale kvůli mě že musí anglicky. Sorry guys. Od tohoto bodu mě studenti nemají v oblibě.

Další lekci jsme měli mít psaní a čtení v korejštině. Už když jsme přišli do třídy plné korejců, bylo nám to divné. Vzali jsme první řadu, učitel začal mluvit v korejštině, rozdal papíry v korejštině. Po deseti minutách jsme se přece jenom přihlásili a oznámili mu, že jsme v špatné třídě, že neumíme ani trochu korejsky. Třída vybuchla smíchem. Raději jsme utekli. Tento scénář se bohužel opakoval vícekrát, tak že i lekce které měly být v angličtině, jsou nakonec v korejštině. Mám problém vůbec sehnat dostatek předmětů.
Konečně jsem si také pořídil kolo, takže už můžu svobodně brázdit silnice.
Hned první den jsem si udělal výlet do městečka na pobřeží, konečně vidět moře. Na pobřeží jsem dojel ale moře se nekonalo. Korejci velmi intenzivně zaváží moře a vytváří si tak novou půdu. Prý i celá moje univerzita je postavena na navezené půdě.
Nicméně v Odio jsem měl krásný čas, sluníčko svítilo, koupil jsem si osmažené chobotnice v těstíčku a užíval atmosféru s výhledem na vysoké budovy Incheonu.

Při druhém výletu jsem se úspěšně ztratil, skončil jsem na odlehlém hřbitově v horách. Na kolej jsem se vrátil až za tmy.

Jídlo. Je prostě skvělé a nemůžu se ho nabažit. Pořád je co zkoušet. Měli jste třeba rýžovýburger, sušené medůzí oko, grilované chapadlo chobotnice?

K - rozkoukávání

A je tomu týden, co prožívám sen. Už začínám cítit, že žiju Koreu. Navštívil jsem spoustu výborných resturací, zkusil spoustu nových jídel. Začínáme rozumět autobusové dopravě v areálu. Sice občas na nějaký naskočíme a nejsme si jisti jestli nás převeze jenom k bráně školy, nebo odveze na druhý konec města, ale to k tomu patří. Udělali jsme si výlet do Soulu, zkusil jsem jíst brouky. Myslel jsem, že mi paní nabere jen tak trošku broučků. Ale ne, dostal jsem plný kelímek teplých vařených potvošli na párty pro zahraniční studenty, která byla fakt ve velkém stylu Gangam stylu. Na kolej jsme se vrátili, až kolem sedmé ráno - takhle se pártí v Koreji.




Pořád rozhazuji tisíce a desetitisíce, jen ať je vidět že na to je. Teď jsme se vrátili z restaurace, kde jsme si dali kimpap, něco jako sushi. 4000 Wonů. Jakou mám radost když přijdu do restaurace a objednám si a dostanu co jsem očekával. V restauracích ve stolech jsou zabudované grily či hořáky. Takže se běžně stoluje, že si zapálíte oheň a sami si maso osmažíte. Nebo ohříváte nudle, osmažíte rýži, opečete vyuzenou kachnu. Neskutečné lahůdky Korea nabízí. Ale cítím, že jídla jsou o hodně zdravější než v Čechách. Rýže, nudle a hodně mořských plodů potvor. Místní specialitou má být živá malá chobotnice. Tu si jen tak strčíte do pusy a musíte hodně žvýkat, jinak vás může zabít, že prý roztáhne nožky a vzpřímí se v krku. Všechno chci zkusit. Nesuďte.

Konečně jsme taky našli obchoďák. Ale fakt s velkým O. Ta neskutečná nabídka zboží a úúplně odlišného našemu, kdy nevíme co k čemu je, co je ještě jídlem a co už hračkou či raritou.